Nekonečná hranice
Synopse
Írán a Afghánistán mají společnou hranici dlouhou 921 kilometrů. Tato hranice se táhne od Kuh-e Malak Siah na jihu ke skalnatému kráteru Zulfiqar na severu.
Vzestup Talibanu v Afghánistánu opět rozdmýchal oheň etnických a kmenových válek. Uprostřed tohoto chaosu hledají útočiště podél íránských hranic lidé z kmene Hazara, kteří jsou dlouhodobě cíleně zabíjeni Talibanem. Hazarové, na útěku před jistou smrtí, vstupují do Íránu nelegálně. Příběh tohoto filmu se začíná odehrávat ve vesnici na hranici s Afghánistánem.
Náboženské a kmenové předsudky jsou hlavní příčinou násilí a válek na Blízkém východě a ve Střední Asii. Násilí, jehož oběti existují za hranicemi tohoto regionu. V tomto příběhu si spolu s Ahmadem, který je také obětí falešných mylných představ a tvrdých a přísných omezení tradiční společnosti, uvědomujeme důležitost a sílu lásky tváří v tvář předsudkům a tradicím.
Ahmad, zapálený íránský učitel, který používá vzdělání jako prostředek k vedení války proti nevědomosti a předsudkům, si po seznámení s kmenem Hazara z Afghánistánu uvědomí nedostatek lásky i ve svém životě.
Moje země, Írán, je velmi rozlehlá, je domovem různých lidí a národů, z nichž každý má své vlastní zvyky a tradice. Uprostřed občanských válek na Blízkém východě byl Írán vždy nepostradatelnou cestou přes kterou proudili přistěhovalci, zejména z Afghánistánu. Jejich kultura a zvyklosti se často mísí s kulturou a zažitými tradicemi Íránu a mnohdy vznikají třenice, zaviněné právě pedantským dodržováním zažitých a velmi zastaralých tradic našich otců. Možná právě proto se íránským učitelům podařilo přitáhnout pozornost společnosti prostřednictvím celostátních stávek a shromáždění, kde se snažili vyjádřit námitky proti jejich velmi skromným platům, ale hlavně upozornit na zastaralý a nepružný vzdělávací systém. To je důvod, proč se stali utlačovanými a začali být stíháni a vězněni vládou. Tento film je pokusem poukázat na to, co dalo vzniknout tak organizovaným a slibným bojům v sociálním kontextu Íránu. Právě bezprostřední vztah učitelů k budoucím generacím činí jejich práci tak odlišnou. Zdá se, že tento vztah s budoucí generací inspiruje íránské učitele ke změně ideologického systému vzdělávání. Statečnost budoucí generace je o to větší důvod, proč tento systém změnit. Nejen íránská mládež, ale všechny nové, přicházející generace na celém Blízkém východě se přestávají podřizovat pravidlům a povinnostem vlád a tradičních společností, spíše se snaží žít podle svého vlastního uvážení. V mém snímku bych rád zobrazil propojení nových nastupujících generací nejen v myšlenkách, ale i v činech, jejich bojuj za svobodu a humánní velikost a jejich mladistvé nadšení, které mnohdy podporováno jejich učiteli, vyzývá k boji a ke statečnosti. Rozhodl jsem se tedy, prostřednictvím tohoto mého filmu, ukázat život učitele Ahmada, který byl za projevení svého názoru poslán do nuceného exilu. Zde, ve vyhnanství v malé zapomenuté vesničce blízko afghánských hranic, zbavený naděje a odvahy, pomalu podléhá hořkému údělu svého života, dokud místní stojaté vody nerozvíří skupina uprchlíků z Afghánistánu v čele s umírajícím patriarchou. Ahmad se rozhodne vzít nejen svůj, ale i život mladé generace do svých rukou a změnit téměř nezměnitelné.
Prohlášení ředitele
Abbas Amini
Ředitel
Abbas Amini se narodil se v Abadanu v Íránu v roce 1982. V roce 2001 se přestěhoval do Teheránu a začal pracovat jako asistent režie na celovečerních a krátkých filmech. Jeho díla se zabývají sociálními tématy, jako jsou následky írácko-íránské války na životy běžných lidí a dětí zvláště.
Posledních deset let působí také jako dobrovolník pro Association for the Protection of Child Labourers (APCL). Jeho celovečerní debut Valderama byl uveden na Berlinale 2016 v sekci Generace. Jeho zatím poslední hraný film Nekonečná hranice vyhrál v roce 2023 Big Screen Award na MFF v Rotterdamu.
