Naše projekty

Syn-Matka

Synopse
Leila je svobodná, pracující máma, se 2 dětmi, holčičkou Mounes 2 a hochem Amiralim 12.
Továrna, pro kterou pracuje, čelí bankrotu a mnoho lidí je propuštěno. Kazem, řidič továrního autobusu, navrhuje Leile manželství, ale ta jeho podmínky nepřijímá. Kazem má totiž dceru ve stejném věku jako Leilin Amirali a tradice zakazuje, aby žila ve stejném domě s nevlastním bratrem. Leila je nakonec vyloučena z továrny poté, co ji a Kazema její kolegové obviňí z nepřijatelného chování. Leile se nedaří najít nové zaměstnání a docházejí jí peníze. Kazemova známá Bibi, školnice ze školy pro neslyšící, přemlouvá Leilu, aby si vzala Kazema, aby tím ukončila své problémy, a navrhuje, aby Amirali zůstal s ní v internátní škole neslyšících, dokud Kazem nepříjme Amiraliho zpět domů. Leila nakonec souhlasí a vzdává se vlastního dítěte.  Amirali musí předstírat, že je němý a hluchý.   Po několika měsících však ze školy utíká, aby našel svou matku, ale potká nejdřív Kazema. Kazem však žádá Amiraliho, aby přemýšlel o budoucnosti své rodiny. Amirali se musí rozhodnout….

Vyjádření režisérky:
Morální závazek k tradici v mnoha situacích může být velmi krutý a velmi účinný. Leila nemá jinou možnost. Její život jí nepatří úplně. Musí žít tak, jak to po ní společnost vyžaduje. O jejím osudu rozhoduje tradice. V tomto vztahu „Syna-Matky” se snažím ukázat kritický pohled na naše tradice a hodnoty, které na nás byly uvaleny. Stali jsme se nástroji vlastního útlaku.

Mahnaz Mohammadi
Íránská filmařka a aktivistka za práva žen. Mohammadino dílo zahrnuje dokumentární filmy; Woman without Shadows 2003, Travelogue 2006, a pan Vali 2016. Nebylo jí dovoleno opustit zemi, jelikož měla vystoupit na filmovém festivalu v Cannes 2011 u příležitosti promítání filmu Rezy Serkaniana Ephemeral, v němž měla hlavní roli. Na slavnostním ceremoniálu v Cannes, který udělil Jafarovi Panahimu v jeho nepřítomnosti Cenu Carrosse d’Or SRF, řecký režisér Costa Gavras také přečetl krátké prohlášení od paní Mohammadi.

„Jsem žena, jsem filmař; dva dostatečné důvody k tomu, abych byla v mé zemi shledána vinnou. Boj žen za jejich identitu je základním prvkem jejich každodenního života… a svoboda je slovo, které v každodenním životě nejvíce chybí. “

None Of your Business

je dokumentární film o životě a smrti Ebrahima Monsefiho, běžně známého jako Ebram; populární jižanský kytarista, zpěvák a básník v Íránu, který se narodil před 70 lety v Bandar-Abbás a zemřel 50 let poté. Utrpěl tak smutný konec že je téměř nemožné pro kohokoli říci zda spáchal sebevraždu nebo umřel přirozenou smrtí. I když zemřel téměř před dvaceti lety,  debaty stále pokračují o příčinách a důvodech jeho smrti. Ebrahim strávil celý svůj život psaním textů a skládáním hudby o samotě a o samotě je i nahrával, nikdy nenahrával ve studiu. Teprve po jeho smrti se začalo jeho dílo objevovat a krůček po krůčku publikovat, a postupem času se více a více lidí odkazovalo na jeho hudbu a několik hudebníků začalo jeho písně převzalo. Mnozí se žačali o jeho život zajímat. Ebram dosáhl slávy posmrtně.

Ve svém osobním a emocionálním životě miloval Ebram mnoho let jen jednu ženu, jen aby ji jednoho dne náhle ztratila. Pojmenoval ji „Amis“a byla to jeho múza. Zmínil se o ní téměř v každé písni a nikdy na ni nezapomněl až do své smutné smrti.

Film je o milostném vztahu mezi Ebramem a Amis; prostřednictvím příběhů kultury, tradice a hudby. Film byl natočen v jižní části Íránu, u moře, které se táhne směrem k Indii a Africe. Právě v této lokalitě Ebram putuje po významných místech, kde se odehrává většina jeho hlavních životních událostí a zároveň vypráví svůj život.

Kamran Heidari
Dokumentarista
Kamran Heidari se narodil v Gachsaran, v blízkosti Shirazu V roce 1978.Je to dokumentární režisér a fotograf na volné noze se zájmem o pouliční fotografii, graffiti a etno-hudebu. Jeho práce se zaměřuje na film a fotografie o lidech Shirazu (Fars Province) a na jih Íránu.„My Name is Negahdar Jamali and I Make Westerns“ (2012), jeho první celovečerní dokumentární film byl promítán na mnoha festivalech po celém světě, například mezinárodní filmové festivaly Busan a Rotterdam.

Leakage

“Jsem žena, ropa vychází z mého těla a hledají mého manžela” … Foziye popisuje důvod, proč musí utéct do Německa …Ve svých 50ti letech se Foziye pokouší najít svého ztraceného manžela pod záminkou, že mu musí říct něco velmi závažného, zatímco ona tajemství nevyjeví, dokud její dcera a její sestra nezjistí, že se potýká se svým tělem, které může produkovat ropu … ale právě tato ropa, taková životně důležitá látka, se začne v rodině používat k vyřešení malých i velkých rodinných problémů až do dne, kdy její tělo přestane fungovat správně a jednotlivé postavy se ukážlou ve své vlastní, skutečné podobě.

Suzan Iravanian
Narodila se v roce 1985 v Íránu Shiraz, Suzan Iravanian je držitelem titulu BA v umění a architektuře. Získala titul MA z Cult film z Brunel University a titul MA in Filmmaking z filmové akademie v New Yorku.Od roku 2009 se Iravanian podílí na produkci krátkých filmů a v roce 2015 začala natáčet svůj první celovečerní film. Iravanian také pracuje jako spisovatelka, fotografka a grafička.

Neústupný

Příběh o posledním spravedlivém charismatickém třicátníkovi Rezovi, který čelí zkorumpovanému okolí (mafiánské korporaci na odlehlém severoíránském venkově) i za cenu ohrožení vlastní rodiny. Originální a uhrančivě dramatický snímek respektovaného íránského tvůrce získal hlavní cenu v sekci Un Certain Regard na letošním festivalu v Cannes.

Mohamad Rasoulof
(1972, Šíráz, Írán) se od útlého mládí věnoval divadlu. Vystudoval sociologii na univerzitě ve svém rodném městě a poté studoval střih na univerzitě Sooreh v Teheránu. Debutoval v roce 2002 dokumentem Gagooman (Soumrak), jeho další snímek Železný ostrov (Jazire ahani, 2005) byl po premiéře v Cannes uveden v Jiném pohledu na MFF KV. Je autorem filmů Bílé louky (Keshtzar haye sepid, 2009), Sbohem (Be omid e didar, 2011), Rukopisy nehoří (Dastneveshteha nemisoozand, 2013) a Neústupný (Lerd, 2017).

Like my name Pegah

Letošní vítěz nejlepšího dokumentárního ocenění v Íránském domě kinematografie je natočen režisérkou Soodabeh Beiza’ee, která začala svou kariéru jako herečka. Naposledy jsme ji mohli vidět ve velmi úspěšném filmu „Neústupný“ (vítěz sekce „Un Certain Regards“ v 2017, Cannes). Během rešerše na jiný scénář, nalezla téma, které ji zaujalo, a proto se spojila se svými bývalými kolegy Kavehem Farnamem (producent) a Mohammad Rasoulof (produkční poradce) a natočila svůj první celovečerní dokument o irácké mladé generaci, jejich láskách, vášních a snaze uniknout do jiné země, světa nebo alespoň do jiné reality.

Pegah, dospívající dívka, žije v Teheránu. Snaží se co nejrychleji sehnat peníze pro svého chlapce / přítele Hoomana. Hooman je držen v protidrogové léčebně a potřebuje ihned peníze na kauci, jinak bude poslán do tábora nucených prací, kde již mnoho lidí zemřelo. Pegah je zoufalá a dostává se do obrovského dluhu, když pomáhá svému příteli. Podaří se jí dostat Hoomana ven, ale její problémy teprve začínají …. Film byl dokončen v září 2018 jako koprodukce Írán / Česká republika a bude mít světovou premiéru na jednom z Mezinárodních filmových festivalů.

 

Soodabeh Beiza’ee
Vystudovala perskou literaturu na univerzitě v Ahvazu. Začala svou kariéru jako herečka. Poté začala psát scénáře. Během výzkumu scénáře se začala zajímala o dokumentární tvorbu. Like My Name Pegah je její první dokument.

Obyčejný člověk

Osmdesátiletý osamělý důchodce se tváří v tvář nastupující Alzheimerově chorobě rozhodne navštívit svého syna žijícího v zahraničí. Organizaci jeho cesty ale dostane na starosti mladá okouzlující dívka, do které se zamiluje, vzdá se myšlenek na jakékoli cestování a rozhodne se jí před tím, než ho zcela zradí paměť, vyznat lásku, a to za jakoukoli cenu.

Majid Barzegar
Majid Barzegar 2015 Írán, Česká republika, Tehrán
Narozen v roce 1973 absolvoval bakalářské studium na filmové škole a magisterské studium literatury. Jeho první celovečerní film Rainy Seasons (Období dešťů) byl zařazen do hlavní soutěže na filmových festivalech v Rotterdamu, Montrealu a ve Zlíně. Za svůj film Parviz (Parvíz) získal Zvláštní uznání (soutěžní sekce – debutující režiséři) na Mezinárodním filmovém festivalu ve španělském San Sebastianu. Jeho nejnovější snímek A Very Ordinary Citizen (Obyčejný člověk) v česko-íránské koprodukci je příkladem velmi osobitého vypravěčského stylu a použitého filmového jazyka.

Rebel Beats

Zatímco nad Kábulem stále létají vojenské helikoptéry, umělecký pár s názvem 143Band vede svými raperskými písněmi dole na zemi zcela jinou válku – válku za afghánské ženy a jejich práva. Přestože jak na ulici, tak online, čelí neustálým urážkám i násilí, slovo kapitulace rozhodně v jejich slovníku ani v textech jejich písní nenajdete.

Omid Marzban
Novinář a filmař z Afghánistánu, vystudoval scenáristiku a filmovou režii na Pražské filmové škole. Narodil se v roce 1984 a byl svědkem všech bouřlivých politických zvratů v Afghánistánu za poslední tři desetiletí – od rozpadu komunistického režimu po přechod moci k mudžahedínům, občanskou válku, Tálibán a Afghánistán po pádu Tálibánu