„Film, který je soucitný i krutý zároveň. Soucitný v tom, že zde je žena, která chce jen to, aby její syn a sebe měli šanci, a je krutý, aby to její okolnosti znemožňovaly. Je to tak rozčilující a srdcervoucí.“
„Skutečnost, že tento film vůbec existuje, je také zázrak. Mohammadí se stal terčem íránské vlády, zakázala mu natáčet filmy a byl dokonce dva roky ve vězení. Úřady chtějí utišit íránské hlasy a příběhy, aby to znamenalo musíme je podpořit a zvednout.“
„Toto je první hraný film od íránského dokumentaristy Mahnaze Mohammadiho, který napsal zkušený disidentský filmař Mohammad Rasoulof. A je to rafinovaný příklad íránské směsi realismu ve stylu dokumentu a rafinované alegorie.“
„Toto okouzlující podobenství o životě v totalitní teokracii získává skutečnou poetickou sílu.“
Vládou uložený doživotní zákaz natáčení filmů nezabrání íránskému režisérovi Mohammadovi Rasoulofovi ve vytvoření silné morální žaloby proti trestu smrti v zemi.
Mohammadi je jemný režisér, jehož vášeň pro sociální otázky připomíná Rakshan Bani-Etemad. Do filmu přivádí špičkový technický tým v čele s kameramanem Ashkanem Ashkanim, který přistupuje k běžným situacím, jako je osvětlení ponurého ústavu nebo snová sekvence s kreativní atmosférou..
